Padá hvězda, něco si přej - Padá hvězda

Byl veřer. Svit měsíce se odrážel od hladiny jezera a osvětloval zelené oči, do kterých se jedny černé velice rády dívaly.

„Podívej, padá hvězda, “ řekly ty zelené.

Ty černé se podívaly stejným směrem jako ty zelené a opravdu… Jedna hvězda važně přestala svítit. Nechápaly, co je na tom divného. Prostě jedno světýlko zhaslo…

Podívaly se tázavě do těch zelených.

„Něco si přej…“

Ty černé stále nechápaly…

„Přát si něco? To jako proč?“

„Protože se ti to splní…“

Černým očím to začínalo připadat k smíchu. Kdyby smích znaly, jistě by se už rozesmály.

„A to jsi četla kde? V týdeníku čarodějek?“

„Ne, to se říká.“

„Ale něco takového přeci nemůže fungovat… To nemá žádné logické vysvětlení! Přeci se mi nemůže splnit přání jenom kvůli tomu, že je na nebi o hvězdu míň…“

V zelených očích bylo vidět zklamání.

„Tak si nic nepřej a budeš mít jistotu, že se ti to nesplní…“

Černé oči se vítězně zaleskly. Ony měly vždycky pravdu.

„Kdybych si něco přál, tak bych ji měl stejně. Proto je naprosto zbytečná ztráta času si cokoliv přát.“

„Možná jo, ale taky možná ne.“

Zelené oči byly smutné. Smutné z toho, že ty černé se v poslední době stále více podobaly kamenům.

Černé oči se snažily vypadat jako kameny. V kamenech viděly velký vzor. Jsou tvrdé a nic necítí. Cit… Naprosto zbytečná věc. Zakrývá oči, z moudrých dělá hlupáky a zbabělcům dodává odvahy. Všechno zkresluje.

Zelené se do černých podívaly a řekly:

„Už je pozdě…“

Černé by v přítomnosti zelených byly ještě dlouho rády, ale jejich kamenné já říkalo opak.

„Máš pravdu. Už je pozdě. Zítra píšem NKÚ a měli bychom se dobře vyspat.“

Společně se vrátily do hradu, každý se vydal do své koleje.

Zelené oči se ještě usmály.

Kdyby černé oči tušily, že na ně zelené usmívají naposled, jistě by se do nich dívaly daleko déle.

*******

Celý kouzelnický svět oslavoval.

Pán zla byl konečně poražen! Poražen malým chlapcem.

Objevily se však i výjimky. Výjimky, které kromě porážky Pána zla viděly i smrt dvou lidí.

Jednou z těhle výjimek byl i Severus Snape.

Jeho černé oči se cítily hrozně. Byla to jen jejich vina. Jen ony mohly za to, že ty zelené už nikdy nic neuvidí.

Dívaly se do nebe a bylo to poprvé, co se v nich leskly slzy.

Jejich hvězda právě spadla. Spadla a zhasla.

Už bylo pozdě na to, aby si něco přály.